Chance LIGA
František Straka šel na nejtěžší misi ve své trenérské kariéře. A uspěl. Svůj mančaft Zemplín Michalovce, který před jeho příchodem nevyhrál 21 zápasů v řadě, zachránil v nejvyšší slovenské soutěži.
„Dotáhli jsme misi do úspěšného konce!“ radoval se český kouč. „Když jsem přicházel, klub byl totálně na dně. Víceméně všichni nade mnou lámali hůl, co tady dělám a tak dál. Já jsem ale takovej člověk, že když si vezmu něco do hlavy, tak se z toho snažím vybouchat maximum.“
Michalovce pod jeho vedením zaznamenaly v 16 zápasech 7 výher a 3 remízy – ta poslední nad Petržalkou definitivně rozhodla o záchraně.
„Byly jsme dole, ale to je moje parketa mančaft dobře namotivovat, aby byl silný a nepropadal panice, když se něco nepodaří,“ upozornil na kritický moment po prohře s Petržalkou v úvodním utkání.
„Už jsem dokázal takhle posunout mančafty v německé bundeslize a jiných ligách, třeba v Egyptě nebo Libanonu dokonce na pohárové příčky. Je to můj styl práce a jsem pyšný, že jsem to dokázal,“ neskrýval svou radost.
Jedním z důvodů úspěšného tažení bylo, že si získal důvěru hráčů. Mluvil o „facce“, která by přišla, kdyby přesně tohoto nedosáhl.
„Není to jenom o tom, že na ně řveš, ale musíš je z toho bahna zvednout. Je těžký, aby vám věřili. Ale jestli tady zůstanu, já je absolutně nenechám v klidu. Oni to ví, že to bude strašně moc bolet, když tady Franz zůstane,“ smál se Straka a začal o sobě mluvit ve třetí osobě.
Co bude dál?
„Teprve o mé budoucnosti budeme mluvit. Dáme v klidu pivíčko, tataráček, uvolníme se a popovídáme si o plánech. A tataráček bude, Franz ho udělá – a rád!“
„Když jsem přišel, bylo úplně fenomenální, jak mě všichni přijali. Přišel pan starosta a nalili mi dvaapadesátku, která se u nás moc nepije. Já jsem to tam šoupnul a vylezly mi oči: ježišmarjá, co to je?!“ vzpomínal s úsměvem Straka.
„Je úžasné, jak se ke mně chovali. Jakým způsobem mi dávali víru. Kdyby byli ke mně arogantní, tak by to asi nefungovalo. Já potřebuju důvěru a prostor,“ dodal.