Obránce a dnes už legenda Slavie Jan Bořil (33) se v podcastu Kudy běží zajíc rozpovídal o artróze kolene, když v jeho návrat věřilo minimum lidí, vyjednávání o smlouvě s vedením vršovického klubu a zájmu ze zahraničí.
Jak probíhal jeho návrat a vyjednávání o pokračování ve Slavii?
„Měl jsem možnost odejít. Něco jsem si hledal a dá se říct, že u 95 % týmů z ligy mi bylo řečeno, že mě nikdo nechce,“ vzpomíná na nepříjemné chvilky.
„Šance ve Slavii vyšla díky trenérům, kteří za mě bojovali. Hlavně Houšťa (asistent Zdeněk Houštecký), který se hádal s Jaroslavem Tvrdíkem, abych tady zůstal i kvůli kabině,“ odtajnil.
„Znají mě od 19 let, vědí jak trénuji, že si přidávám a jsem nápomocný. Pan Tvrdík mému návratu nejdříve nevěřil, což jsem chápal a byl jsem s tím smířený. Věděl jsem však, že není konec. S manažerem (Danielem Smejkalem) a s manželkou jsme řešili, že když už jsem tomu tolik obětoval, tak ať do toho dám všechno. Poté zamnou přišla dcera a řekla, že nechce abych skončil s fotbalem. To jsem měl na krajíčku. Nechtěl jsem, aby si ji někdo dobíral a smál se ji. Kousnul jsem se a jsem tady.“
Bořil se dokázal dostat do fantastické formy, patří k oporám, vrátil se do národního týmu. „Pan Tvrdík se mi poté několikrát omluvil veřejně i osobně,“ podotkl Bořil. Předseda Slavie dokonce řekl, že zkušený obránce „je ještě lepší než před zraněním“.
„Návrat do tak atletického týmu, jakým je Slavia považovali za nemožný. Honza dokázal zázrak. Porazil přírodu i předpovědi lékařů. Jeho kombinace fyzičky a herní zkušenosti je obdivuhodná,“ smekl Tvrdík.
I tak si ale Bořil musel zvyknout na výrazně horší platové podmínky.
„Šel jsem hodně dolů. Měl jsem horší plat, než někteří kluci v béčku. Řekl jsem si, že jsem rád, že můžu dostat takovou šanci a vzal jsem to. Věřil jsem, že se vypracuji a zvýší se to. Při nedávném prodloužení (do roku 2026) už nemohli utéct,“ směje se.
V průběhu svého působení ve Slavii mohl Bořil také několikrát odejít do zahraničí. Asi největší zájem měl Galatasaray.
„Zajímali se o mě po půl roce ve Slavii. Hodně jsem to řešil s Milanem Barošem a Tomášem Ujfalušim. Říkali mi, ať jdu, že tam je všechno. Jen teda, že když se prohraje, tak nemám chodit do města. Říkal jsem jim, že to teda beru, volal jsem panu Tvrdíkovi, ale ten řekl jen: NE!“ sklopil uši.
„Před zraněním jsem měl ještě PAOK. To už bylo rozjeté, ale nakonec jsem to zatrhnul kvůli kolenu. Zájem o mě měla i Swansea, ale to bylo vzdálené,“ dodal pro Kudy běží zajíc.