Chance Liga
Předseda Slavie Jaroslav Tvrdík vypíchl moment v přestupové politice, který podle něj zásadně změnil vnímání českého trhu v zahraničí. Jako klíčový příklad uvedl transfer Tomáše Součka (30) z roku 2020 do West Hamu za více než 20 milionů eur, u něhož Slavia od začátku odmítala ustoupit z vysokých finančních nároků, přestože čelila masivní kritice zvenčí.
První nabídka na tehdejšího kapitána přišla z Atalanty Bergamo a pohybovala se kolem 4 milionů eur. Tvrdík připomněl, že právě tehdy byl terčem ostrých útoků. „Že nerozumím fotbalu, že jsem neschopný, že takovou nabídku odmítám. Jenže my jsme neměli na výběr,“ popisuje v klubovém magazínu Halftime.
Pokud měla Slavia ekonomicky růst a fungovat udržitelně, musela se podle svého předsedy naučit prodávat draho a prolomit dlouhodobě zakořeněný cenový „strop“ českých hráčů.
„Věděli jsme, že pokud jednou nebo dvakrát prolomíme strop, změní to pohled na celý český trh. Dohodli jsme se s Tomášem i jeho agentem Pavlem Paskou férově. Tomáš je pracovitý kluk, věřil si na Premier League, zůstal, bojoval. A pak přišly nabídky z Brightonu, West Hamu, Monaka… A cena šla nahoru,“ pokračuje.
Podle Tvrdíka právě tento přestup nastavil novou laťku a změnil optiku trhu. „Najednou přestali lidé říkat, že jsem blázen, když chci za hráče víc než 3,5 milionu eur.“
Slávistický boss zdůraznil, že klub díky této strategii dlouhodobě posunul celé prostředí a od té doby vydělal na přestupech, po odečtení všech nákladů, čistý zisk přesahující 4 miliardy korun. To považuje za důkaz, že tvrdý postoj a trpělivost se vyplatily nejen sportovně, ale i ekonomicky.
Současně se dotkl i obecné úspěšnosti transferů. Připomněl, že ani nejlepší evropské kluby nemají stoprocentní úspěšnost a běžně vyjde jen šest až sedm přestupů z deseti.
„Fanoušci často zapomínají na to, že kdyby kluby mohly dělat 100 % svých rozhodnutí správně, tak by vítězily jen ty nejbohatší,“ uvedl Tvrdík.
„Když se ohlédnu, tak možná bych něco udělal jinak, ale každý přestup má své důvody. A víš co? Já si ani za 10 let nedovolím tvrdit, že fotbalu rozumím. Já se rozhoduji na základě doporučení kompetentních lidí, ale fotbal má v sobě zkrátka obrovskou míru nepředvídatelnosti a proměnných, které se v čase mění. Pracujeme s lidmi. V tomto to nemá paralelu s žádnou jinou byznysovou oblastí.“
Tvrdík přiznal, že občas nabývá pocitu, že část fanoušků jsou skeptici a místo radosti z přestupů, které se podařily, se nechávají strhávat depresí z těch, co nevyšly.
„A co úplně nesnáším, je snaha uvnitř klubu soutěžit o to, kdo kterého hráče vybral. Na konci každé rozhodnutí o hráči do A-týmu je moje finální potvrzení o nákupu. Oba týmy, ať již sportovního úseku nebo realizačního týmu, vybraly skvělé hráče, ale také ty neúspěšné. Zároveň mají oba podobnou chybovost. Jediná cesta, jak být ještě lepší, je úzká spolupráce všech v klubu. Společně vyhráváme a společně prohráváme,“ dodal Tvrdík.
