Chance Liga
Přišel v 64. minutě, aby v závěru po individuální akci přihrál Bienvenuemu Kanakimanovi (26), na rozhodující branku v souboji lídrů Chance Národní Ligy. Lukáš Vorlický (24) se raduje ze tří bodů i důvěry trenéra.
„Nepřicházel jsem na hřiště s žádnými pokyny. Šel jsem rovnou hrát a nebyl na to vůbec prostor. Vím ale, že od pana Svědíma mám směrem dopředu důvěru,“ nechal se slyšet Vorlický na pozápasové tiskové konferenci.
„Věděl jsem sám, že je to 0:0 a že s tím zápasem bude potřeba něco udělat,“ doplnil žolík Zbrojovky. Z lavičky po hodině hry přicházel už proti Příbrami (1:0). Nastupovat do utkání, když obránci soupeře mají už hodinu hry v nohách, hostujícímu slávistovi vyhovuje.
„Samozřejmě, pro mě je to takto jednodušší. I kvůli mému fyzickému stavu, kdy po probuzení nevím, jestli bude koleno takové či takové,“ odkazuje se na své vleklé trable. Opakované zranění předního zkříženého vazu provází odchovance Zbrojovky už od působení v italské Atalantě.
„Důležité ale je, že mě potom koleno nebolí v zápasech,“ ujišťuje Vorlický.
Sám se trenérovi nabízí i k větší zátěži. Dodává ale, že Martin Rymarenko (26) nastupuje zaslouženě. Pro apetit po větší porci minut má pochopitelné zdůraznění.
„Chci si zahrát 60, 70 minut. Dokud to nevyzkoušíme, dokud nebudu mít možnost hrát jednou, dvakrát, třikrát takovou minutáž, tak vlastně nikdy nezjistíme, jestli to jde a jestli to zvládnu,“ vysvětluje.
Hlavní je ale úspěch klubu, aby Zbrojovka v květnu postupovala, zdůrazňuje. V takovém případě by i přemýšlel o možnosti setrvání, na velké plánování do budoucna to ale bezprostředně nevidí.
„Přemýšlel bych, jestli tady nechci zůstat dál. Ale je to v létě, za tři měsíce. Já řeším přítomnost. Měl jsem pětkrát rozvrtanou nohu a nevěděl jsem, jestli budu pak dál trénovat. Takže co bude zítra, je ve hvězdách,“ zakončil Vorlický.
