Chance Liga
Trenér Eduardo Coudet právě posunul hranice trenérské upřímnosti – nebo spíše její absence – na zcela novou úroveň. Zatímco v závěru února se v Alavésu tvářil jako skála oddanosti, o pouhých sedm dní později už z letištní haly mával fanouškům na cestu do Argentiny.
Kontrast mezi jeho patetickou přísahou a realitou je tak ostrý, že by se za něj nemusel stydět ani scenárista jihoamerické telenovely. Baskický klub zanechal uprostřed boje o záchranu, zatímco sám zamířil za „snem“, který ještě před týdnem údajně neexistoval.
Vše začalo 26. února na tiskové konferenci, kde měl Coudet uklidnit rozbouřené vody po rezignaci Marcela Gallarda v River Plate. Argentinský stratég, konfrontovaný s dotazy na kontakt s jihoamerickým gigantem, zvolil ten nejtěžší kalibr.
„Přísahám na svoje čtyři děti, že já ani můj agent nejsme s nikým z River Plate v kontaktu. Je to lež,“ prohlásil tehdy rezolutně. Tvářil se dotčeně a tvrdil, že je naprosto vyloučené, aby ho někdo kontaktoval za zády Alavésu.
Coudet sice přiznal, že spojení jeho jména s takovým klubem je obrovskou ctí a srovnával River Plate s Realem Madrid či Barcelonou, ale jedním dechem dodával, že se soustředí výhradně na záchranářskou misi v LaLize. Jak se ale nakonec ukázalo, hodnota přísahy na vlastní potomky měla v jeho podání velmi nízký kurz.
Přesně o týden později bylo všechno jinak. Žádná komunikace? Žádný kontakt? Zapomeňte. Coudet nastoupil do letadla směr Buenos Aires.
„Dnes musím učinit rozhodnutí. Cítím, že je to skvělá šance, a doufám, že to nebude bráno jako projev neúcty,“ řekl Coudet na rozloučenou a s přáním, aby se Alavés zachránil i bez něj. Tvrdí, že je to šance, která se prý naskytne jednou za život.
