Chance Liga
Jedny starosti mu postupem Dukly do první ligy skončily, další brzy začnou. Vyřešit budoucnost trenéra Petra Rady, posílit tým, navýšit rozpočet… „Půjdu do toho pragmaticky. Jestli si někdo myslí, že bezhlavě otevřu stavidla a peníze budou lítat, tak se mýlí,“ řekl Petr Paukner, majitel Dukly, pro inFotbal.cz.
Pět let. Tak dlouho Dukla chyběla v první lize. Po sestupu v roce 2019 se mezi elitu dokázala vrátit až letos. „Moje pocity? Zásadně se nikdy moc neraduju, ani moc nesmutním. Jsem spíš pesimista než optimista, což mi pomáhá v byznysu i ve fotbale. V obou branžích zažijete dost porážek, ale nehroutíte se z nich,“ vykládá miliardář Paukner, obchodník s uhlím, elektřinou a plynem.
Do jeho kanceláře na pražském Václavském náměstí brzy přijdou dva klíčoví muži, kouč Petr Rada a sportovní ředitel Josef Jinoch. „U nich chci začít. Musíme si sednout a říct si, kdo bude Duklu v příští sezoně trénovat a jaký bude realizační tým,“ popisuje Paukner.
Přiznává, že 65letý veterán Rada je jeho volbou číslo jedna. „Když k nám předloni přišel, v prvním půlroce z něj hráči měli strach. Ale postupně si zvykli a tým šel nahoru. Postup je Radovou velkou zásluhou, se svými kolegy odvedl dobrou práci. Angažoval jsem ho proto, že jsem od něj očekával, že to může zvládnout. A on to zvládl,“ chválí Paukner.
Připomeňme, že Rada na jaře dostal trest za rasistickou urážku tehdejšího brněnského trenéra Tomáše Polácha „zoufalče cikánskej“. Původních osm měsíců odvolací komise v dubnu snížila na tři. Sám Rada po postupové výhře nad Prostějovem mluvil o tom, že ho celá kauza hodně poznamenala a že jeho trenérská budoucnost je nejistá.
Přísné tresty pro trenéra
„Měl jsem pocit, jako kdyby mu to na disciplinárce sečetli za všechny jeho různé věci z minulosti. Jsme s Radou skoro stejný ročník a celou záležitost vidím podobně jako on. Do mých zhruba dvaceti let se Romové nazývali cikány a nebylo to nic urážejícího. Oba tresty, které trenér dostal, mi připadaly přísné,“ míní Paukner.
Volní jsou například bývalí trenéři Dukly Luboš Kozel s Jaroslavem Hynkem, ale Paukner prý zatím plán B nemá: „Sedneme si s Radou a Jinochem, popovídáme si a uvidíme, co nám z toho vyjde.“
O něco konkrétnější představy už má o rozpočtu. „Každý, kdo by v první lize chtěl rozpočet pod 100 milionů korun, by podle mě hrál o záchranu. Druholigový rozpočet byl kolem 65 milionů včetně cílových prémií, v příští sezoně můžeme mít o třetinu víc. Kolem sto milionů by mohlo stačit na slušné fungování klubu,“ počítá Paukner.
Sestup navzdory raketě
Dukla mu patří jedenáct let a s jejím financováním zatím počítá i dál. „Nejsem pod tlakem. Nicméně je mi tolik, kolik mi je, a byl bych rád, kdyby po mně výhledově někdo převzal štafetu,“ přiznává Paukner, jemuž bude příští rok sedmdesát.
„Pokud Duklu někomu předám, musím být přesvědčený, že je to takhle správně. Byl bych nerad, kdyby ten klub někdo bleskově poslal dolů,“ zdůrazňuje. „Jsou tu mladí úspěšní podnikatelé, kteří by rádi byli mezi velkýma klukama, ale rozhodující je serióznost, aby to dobře fungovalo delší dobu.“
Loni jednal i s podnikatelem Ondřejem Kaniou, který později koupil Slovan Liberec. „Pochopil jsem z toho, že má zájem o prvoligový klub. V tom jsem mu v té době nemohl sloužit,“ vzpomíná Paukner.
Na první ligu se po pěti sezonách strávených o patro níž těší. „Tenkrát před pěti roky jsem si ani neuvědomoval, co znamená sestup. Až zpětně jsem poznal, co to bylo za hrůzu. Spousta hráčů nechce druhou ligu hrát a při náročném postupovém klíči není jednoduché vrátit se zpátky nahoru. Nejvíc mi vadí, že jsme v době sestupu měli rozpočet 93 milionů, což byla v té době raketa,“ upozorňuje Paukner.
„Jsem rád, že se to letos povedlo, druhá liga je těžká soutěž. Měli bychom udělat všechno pro to, aby se rok 2019 neopakoval.“
