Chance Liga
Před dvěma lety přišel k trápícímu se týmu Táborska, které bojovalo na hranici sestupu. Roman Nádvorník nakonec jihočeský celek v druhé lize zachránil, v další sezoně už se v baráži rval o postup mezi elitu. Neúspěšně. Po dvanácti kolech aktuálního ročníku pak Táborsko trenéra odvolalo, překvapený byl sám Nádvorník, ale i hráči. Kouč přitom krátce před koncem odmítl lákavou nabídku z první slovenské ligy. „Po debatě s majitelem jsme se dohodli, že nikam odcházet nebudu, že budu dál pracovat, a budeme klub dál rozvíjet a budovat,“ vzpomíná 51letý trenér na debaty s vedením.
Jak jste prožíval konec v klubu? Překvapilo vás odvolání pod dvanácti ligových kolech?
Má to dvě polohy. Ta první je, že jsem samozřejmě byl překvapený. Měli jsme sérii šesti zápasů bez porážky, bilanci tří vítězství a tří remíz. K romu jsme nedostali 490 minut gól. I kvůli tomu mě to trochu zaskočilo.
A ta druhá?
Tři týdny předtím jsem měl možnost odejít do klubu z první slovenské ligy.
Kterého?
To si zatím nechám pro sebe. Už je tam jiný trenér, bylo by to ode mě nekolegiální.
Po debatě s majitelem jsme se dohodli, že nikam odcházet nebudu, že budu dál pracovat, a budeme klub dál rozvíjet a budovat. To byl druhý moment, který mě mírně zaskočil.
Vyhazov tak musel být nepříjemným šokem…
Nevím, z jakého důvodu to bylo, ale samozřejmě to plně respektuju. Byl, stále to je, majitel, a tak se rozhodl. K mojí práci to patří, že jsme občas odvolaní. Jak říkám, absolutně to respektuju. Majitel to asi udělal tak, jak to cítil. I když za mě to asi ten kýžený efekt nemělo, protože po mém odchodu má mužstvo pět zápasů, tři výhry a dvě remízy. Takže úplně stejnou bilanci, jako jsme měl před odchodem já.
Cítíte, že jste si zasloužil trochu víc času s týmem?
Tak musíme se podívat i na to, jak začala aktuální sezona. Nezačali jsme v ní úplně nejlépe. Do první reprezentační pauzy jsme měli několik velice hloupých ztrát v domácím prostředí, ale to bylo ovlivněno tím, že nám celá ofenziva odešla pryč, a skládali jsme ji tak znovu.
Potom, když už to začalo fungovat, a my jsme šest zápasů neprohráli, tak v ten moment mě to samozřejmě překvapilo. Překvapilo to i kabinu a lidi v okolí podle ohlasů a toho, co se objevilo i na stránkách Táborska.
Ozvali se vám hráči po odvolání?
Moc často se nestává, když trenér odejde, aby vám hráči poslali podepsaný dres, koupený za vlastní peníze, k tomu ještě láhev jako poděkování za tu práci, kterou jste s nimi odvedl. Myslím si, že k tomu není třeba nic dodávat.
Na hráče a samotný klub budete vzpomínat v dobrém?
Jednoznačně, bylo to rozhodnutí majitele, který na to má právo, a já ho plně respektuju. Na dva roky práce v Táborsku mám jen ty nejlepší vzpomínky. Velice mě těšila, viděli jsme, že hráči šli neskutečným způsobem nahoru. Podařilo se nám zabudovat našeho odchovance Svatka, vytáhli jsme Sojku z Plzně, pravé křídlo byl Vláďa Zeman z Bohemky. Teď jsou to ligoví hráči, dobře jsme je připravili.
To byla celá naše ofenziva, plus Bojan Dordič, který se nám v šestém kole zranil. Nám se tak rozpadla útočná vazba, a pak jsme museli mužstvo skládat znovu. Ale tohle je ta radost, když vidíte hráče, jak se prosazují v jiných klubech, kam se dokázali posunout.
Na Táborsko opravdu vzpomínám jen v tom nejlepším, jak na fanoušky, kteří byli fantastičtí, ten stadion je trochu specifický, takže kulisa tam byla výborná. Odehráli jsme tam krásné, těžké zápasy.
Začátky byly možná nejnáročnější, hned jste bojovali o záchranu…
Při mém příchodu bylo Táborsko patnácté, hrozil sestup. Nám se povedlo díky několika změnám, například v rozestavení a hráčském kádru, posunout na sedmé místo. To jsme bez problémů zachránili. V ten moment mi strašně moc pomohl svou prací můj asistent Michal Kolomazník.
V další sezoně jsem si sestavil nový realizační tým, který výborně pracoval a mančaft byl charaktarově skvělý. Hráči byli dobře nastavení, bojovali, nic nevzdávali, velice dobře pracovali. Díky tomu jsme se dostali až do baráže. Tam nám, myslím si, chybělo jen opravdu malinko. Předváděli jsme podle mě velice dobrý fotbal. Do poslední minuty to byl s Českými Budějovicemi napínavý zápas.
Když se přesuneme do přítomnosti, tak jaký je váš aktuální režim? Dáváte si pauzu od fotbalu, nebo se poctivě připravujete na další angažmá?
Dal jsem si dva týdny oddych, abych se z toho trochu oklepal. Od té doby ale studuju. Každý den studuju s lektorkou angličtinu, dvakrát jsem se byl v Německu podívat na fotbal, studuju odbornou literaturu z Anglie. Takže té práce je celkem dost, připravuju se na další krok, který by mohl přijít. Jsem otevřený úplně všemu a čekám, co se naskytne, co přijde.
Mluvítě o angličtině, zápasech v Německu. Láká vás návrat do zahraničí, kde jste hrál i trénoval?
Jak říkáte, zkušenost ze zahraničí už mám, trénoval jsem v Řecku i v Emirátech. Pokud přijde nabídka ze zahraničí, tak se tomu vůbec nebráním. Jsem otevřený všemu. Angličtinu piluju a pracuju s ní, kdyby se objevilo nějaké angažmá v zahraničí, tak ta komunikace je velice důležitá. Druhá věc je, že jak se fotbal posouvá, tak v každém českém týmu máte pár zahraničních hráčů. Je třeba s nimi umět komunikovat, aby chápali, a mohli jsme jim vysvětlit, co po nich chceme.
Jste aktuálně více nakloněný zahraničí, nebo bude záležet na konkrétních nabídkách?
Záleželo by na konkrétních klubech, kdo by se mnou mluvil, a jakou bych tam viděl vizi a možnost dalšího rozvoje. Nebráním se ničemu, ale aktuálně bych se asi více přikláněl zahraničnímu angažmá.
A přišel už návrh?
Měl jsem jednu nabídku z Řecka, ale tam jsme se nedohodli. Teď čekám, co se bude dít dál.
Ná závěr bych chtěl ještě všem, kteří se kolem Táborska pohybovali, popřát mnoho štěstí do budoucna. A děkuji fantastickým fanouškům za jejich podporu během dvou úžasných let v klubu.
