Chance Liga
Hugo Jan Bačkovský (26) prožívá období jako z horské dráhy. Brankář, který pravidelně chytal v Liberci, se musel vyrovnat s náhlým pádem na dno hierarchie, těžkým zraněním i pocitem nechtěného hráče. Nyní se však v dresu pražské Dukly vrací do své dřívější formy a otevřeně promlouvá o tom, jak drsný byl jeho konec pod Ještědem.
Provázela pachuť a pocit nespravedlnosti. Bačkovský vzpomíná na hektické období, kdy byl ujišťován, že i po příchodu zkušeného Tomáše Koubka (33) zůstává v klubových plánech. Realita však byla jiná.
„Celou dobu mi říkali, že se mnou počítají… A dva dny před generálkou mi řekli, že nejsem jednička, ale čtyřka,“ prozradil Bačkovský po výhře nad Jabloncem (2:0).
Liberec mu sice umožnil odejít, ale podle jeho slov nastavil vysokou cenovku. „Ta částka, kterou za mě chtěli, nebyla adekvátní,“ poukazuje na fakt, že do konce zahraničního přestupového okna zbývalo jen pár dní.
„Prostě mě vyšplouchli, to je jednoduchý. Na poslední chvíli jsem šel na Slovensko a trošku jsem se tam trápil. V létě jsem se vrátil do Liberce s tím, že se bude hledat klub na přestup. Měl jsem představu, kam bych chtěl směřovat. Proto to tak dlouho trvalo…“
Osud si s ním krutě pohrál v momentě, kdy se domlouvalo jeho angažmá v německém Braunschweigu. „Když se našel klub, konkrétně ve druhé Bundeslize, tak jsem se v ten den zranil. Urval jsem si meniskus. Od léta jsem byl mimo, sešívali mi to. Začal jsem trénovat až někdy v prosinci a zase jsem měl v hlavě, že v Liberci moje cesta skončila. Do přípravy jsem šel s béčkem Liberce, byl jsem úplně odstrčený.“
Teprve zimní zájem Dukly mu vrátil naději a po dvou jarních kolech se znovu stal pánem svého území mezi třemi tyčemi. „Dostal jsem se zase do pozice, že je to čistě na mně. Jsem za to strašně rád. Po dlouhé době chytám pravidelně a je skvělé, když to člověk má ve svých rukou,“ podotkl Bačkovský.
Nyní se plně soustředí na misi zachránit pro Julisku nejvyšší soutěž. Přestože Dukla dlouho střelecky i bodově mlčela, brankář zůstává optimistou. Doufá, že se týmu podaří boj o záchranu celkům nad nimi co nejvíce zkomplikovat. Jeho cílem je jít do nadstavbové části s minimální ztrátou, aby bylo vše otevřené a Dukla měla soupeře na dostřel.
„O záchranu se tady ještě popereme,“ hlásí odhodlaně.
Při hodnocení ligy Bačkovský upozorňuje na její extrémní vyrovnanost a nevyzpytatelnost, kterou ilustruje na příkladu Zlína. „Tady s námi hraje 0:0 a pak porazí Plzeň 3:0. Takové věci se dějí a kluby, které by měly výkonnostně hrát o záchranu, tak mají prostě hodně bodů,“ pokračuje nynější jednička Dukly.
„Týmy nad námi jsou zvučnější, mají větší rozpočty, nakoupily hráče. Na druhou stranu si vezměte, že jsme sedm zápasů v řadě nedali gól, nevyhráli jsme ani nevím jak dlouho, a furt jsme tři body na dostřel. Jsme v pozici, kdy nemáme co ztratit, což nám může pomoct.“
„Neumím si představit, jak se hraje Baníku. Obrovský klub, město, ambice úplně jinde a mají Duklu tři body za sebou,“ rýpe jemně do nervozity soupeře. Právě tento kontrast v očekávání by mohl být v závěru sezony jazýčkem na vahách.
