Chance Liga
Historicky nejlepší střelec West Hamu v Premier League Michail Antonio (35) znovu obouvá kopačky, ale tentokrát tisíce kilometrů od Londýna. Poté, co mu v srpnu „kladiváři“ neprodloužili smlouvu, se zkušený útočník upsal katarskému klubu Al Sailiya.
Jeho příchod na Blízký východ však doprovází mrazivá kulisa eskalujícího konfliktu v regionu. Jamajský reprezentant při svém představení nezůstal jen u sportovních frází. „V první řadě se modlím k Bohu, aby do celého regionu i celého světa přinesl mír a aby všechny ochránil,“ vzkázal Antonio v emotivním prohlášení.
Návrat na trávník po patnáctiměsíční pauze, kterou zavinila děsivá autonehoda z prosince 2024, pro něj nebyl jen fyzickou výzvou, ale především lekcí pokory. Antonio přiznal, že cesta zpět do profesionálního fotbalu ho donutila přehodnotit vlastní vnímání sebe sama.
„Musel jsem spolknout své ego,“ svěřil se v otevřeném rozhovoru pro BBC. „Majitelé anglických klubů se báli mě podepsat po tom, co se stalo. Můj agent pořád obvolával týmy a scénář byl stejný: chtěli, abych nejdřív přišel na zkoušku a trénoval s nimi.“
Hráč, který deset let terorizoval obrany v nejlepší lize světa, zpočátku odmítal, že by měl někomu něco dokazovat. „S egem, které jsem měl, jsem říkal: Nepůjdu na zkoušku. Viděli jste mě hrát za Jamajku, viděli jste mých posledních deset let. Neměli byste mě zkoušet, abych dostal smlouvu. Jenže kluby opáčily, že pokud se nepřijdu ukázat, nepodepíšou mě,“ popisuje Antonio tvrdý střet s realitou, který ho nakonec dovedl na dvoutýdenní testy do Brentfordu.
Vzpomínky na osudný prosinec, kdy svůj vůz Ferrari poslal během bouře přímo do stromu, jsou pro něj stále mlhavé. Zatímco on sám si náraz nepamatuje, následky byly drtivé – stehenní kost roztříštěná na čtyřech místech. „Moje rodina si to prožila víc než já,“ přiznává útočník, který se musel znovu učit chodit, pak běhat a skákat. Tvrdí však, že nejtěžší nebyla samotná rehabilitace, ale neustálé odmítání od klubů v momentě, kdy už se cítil připraven.
Velkým zklamáním pro něj zůstává konec ve West Hamu, klubu, kterému obětoval deset let kariéry. Antonio neskrývá lítost nad tím, že pod tehdejším trenérem Grahamem Potterem nedostal šanci se ani symbolicky rozloučit s fanoušky na domácím stadionu.
„Byla to hořká pilulka. Pořád v sobě mám kvality, které jsem v Premier League ukazoval deset let. Ukázalo se to i teď. Jakmile jsem s nějakým týmem začal trénovat, každý trenér mi hned dával smlouvu na stůl. Ale pak do toho zasáhli majitelé. V fotbale vás trenér může chtít, ale peníze patří majiteli a ti se báli mého zranění,“ vysvětluje.
Psychický tlak z neustálých návratů a následných pádů byl obrovský. Když si den před plánovaným podpisem v Brentfordu natrhl lýtkový sval, Antonio se psychicky zhroutil.
„První den jsem jen probrečel. Druhý den jsem ani nechtěl vylézt z postele. Říkal jsem si, že už jsem zpátky tam, kde chci být, zpátky v Premier League, a pak se to stalo znovu,“ popisuje temné období, které ho nakonec dovedlo k terapii. Tu začal navštěvovat během rozvodu a právě díky ní dokázal pochopit, jak důležité je o problémech mluvit, místo aby je v sobě držel.
Transfer do Kataru se upekl bleskově minulé pondělí po telefonátu s reprezentačním kolegou Masona Holgatem (28), který v Al-Sailiy působí. Klub hledal náhradu za zraněného útočníka a Antonio, přestože měl v tu chvíli prakticky dohodnutý kontrakt v druholigovém Charltonu, neváhal. Dvouměsíční smlouva v Kataru mu dává prostor se rozehrát bez drastického zápasového tempa anglických soutěží.
„Cítím se zase jako školák. Mám pocit, že největší šanci zůstat fit mám tady, spíš než abych hrál v rytmu sobota-úterý,“ pochvaluje si nové prostředí, které ale aktuálně řeší napjatou situaci kvůli válce s Íránem. „Snad bude mír.“
