Joan Laporta, který bude v nadcházejících volbách obhajovat post prezidenta Barcelony, ve své nové knize „Jak jsme zachránili Barcu“ odkrývá zákulisí posledních let v čele klubu. Popisuje, jak se v chaosu finančních problémů hledala „vynalézavá“ řešení, jak se dělala personální rozhodnutí na lavičce i jak se řešila budoucnost největších tváří.

Některé pasáže působí jako obhajoba, jiné jako přiznání, že i na Camp Nou často rozhodují emoce, tlak okolí a načasování.

Nejbolestivější kapitolou je podle Laporty odchod Lionela Messiho (38), které líčí jako jednání, které se postupně měnilo v souboj nervů a očekávání. „V momentě, kdy jsme vyjednávali o prodloužení smlouvy, měl jsem proti sobě poměrně náročný tým. A přestože jeho otec byl chápavější, jeho okolí tak nepůsobilo,“ píše.

Klub se prý snažil najít možnosti, kterými by obešel limity LaLigy: „Napadlo nás bláznivé řešení: dlouhodobá smlouva s první etapou jako hráč Barcelony a druhou na hostování v MLS.“

Jenže vedení španělské ligy tento scénář rychle utnulo. „LaLiga nám řekla, ať na to zapomeneme, že musíme podepsat dohodu o prodeji procenta televizních práv na padesát let přes fond zvaný CVC,“ popisuje prezident. V knize tím naznačuje, že Messiho konec nebyl jen „sportovní“ příběh, ale i tvrdá srážka s realitou financí a regulací.

Laporta se vrací i k okamžiku, kdy se Messi po angažmá v PSG teoreticky mohl vrátit. Vzpomíná na návštěvu u něj doma. „Jorge Messi přišel k nám domů, připravil jsem smlouvu, poslal jsem mu návrh a neodpověděl. Čekal jsem týden, dva… Po měsíci se nakonec vrátil a řekl mi, že se rozhodli jít do Interu Miami, kde nebude pod takovým tlakem.“

Laporta to popisuje spíš jako bezmoc než zlobu. V rukou už neměl žádné trumfy. Čti další kapitoly zde →