Shelvey překvapil: Nehraji fotbal v Dubaji kvůli penězům. Nechci, aby moje děti vyrůstaly v Anglii

Bývalý anglický reprezentant Jonjo Shelvey (33) hraje za Arabian Falcons ve třetí nejvyšší soutěži Spojených arabských emirátů, kde jeho zápasy sledují desítky diváků.

„Viděl jsem komentáře, že jsem sem šel kvůli penězům. Ale jakým penězům?“ reagoval v rozhovoru pro BBC.

„V téhle lize hráč bere zhruba 2 tisíce liber měsíčně (55 tisíc korun). Můj bratr si v londýnském hotelu vydělá víc a v porovnání s tím, co jsem si vydělal za celou svou kariéru, je to nic.“

Shelvey vysvětlil, že jeho rozhodnutí přestěhovat se do Dubaje nebylo ekonomické, ale osobní. Po neúspěšné zkoušce v Hullu zůstal bez angažmá a na pozvání trenéra a kamaráda Harryho Agombara se rozhodl pro „nový začátek“.

„Jsem ve fázi, kdy chci prostě užívat fotbal. Vstát, jít trénovat a trávit čas s rodinou,“ řekl 33letý záložník. „Upřímně, nechci, aby moje děti vyrůstaly v Anglii. Tam, odkud pocházím, už člověk nemůže mít hezké věci. V Londýně bych si už nikdy nevzal na ruku hodinky.“

Bezpečnostní obavy nejsou podle Shelveyho plané – odkazuje na statistiky londýnské policie, podle nichž se ročně ukradne přes 80 tisíc mobilních telefonů.

„Nečtu moc politiku, ale vidím, co se děje. Lidé jsou zatýkáni za tweety a všude jsou hesla o ‚získání země zpět‘. Nechci do toho zabředávat, ale Anglie už není tím, čím bývala před 10 nebo 15 lety.“

Přesto na severovýchod Anglie vzpomíná s láskou. Newcastle, kde strávil sedm let, považuje za jediný kout Británie, kde by dokázal žít.

„Kdo tam nebyl, nepochopí, jak vás ten klub pohltí. Lidé vás milují a stojí za vámi. Takovou lásku nenajdete nikde jinde,“ uvedl. Shelvey přispěl k návratu „magpies“ do Premier League i k jejich záchraně, a dodnes si váží vztahu s trenérem Eddiem Howem.

Dnes v Dubaji trénuje ráno a večer se věnuje koučování, přičemž studuje trenérskou licenci UEFA A. „Nechci, aby mi někdo něco zařídil. Chci si to zasloužit sám,“ říká.

I když přiznává, že tělo už nevydrží tolik jako dřív, chuť do fotbalu ho stále neopustila. „Každý den, když jdu na trénink, si říkám: nebude to můj poslední? Ale dokud se cítím dobře a silný, budu pokračovat.“